Bitva u Kresčaku
Legendární souboj z 26. srpna 1346 u Kresčaku zůstane největší blamáží Francouzů a jejich spojenců ve stoleté válce. Jde o jednu z největších a nejslavnějších bitev středověku. Podle pramenů padne 11 francouzských knížat, 1542 rytířů, 2300 střelců a až 20 000 pěšáků. Zato Angličanů ne víc než 1000, spíše kolem 500. Bilance je kyselá i pro Čechy a Moravu. Karel IV. je zraněn šípem do ramene a jeho 50letý otec Jan Lucemburský, v Evropě přezdívaný jako Český, padne. České království přijde o ponovníka a zakladatele nové dynastie. Na druhou stranu se zvaví vladaře, který svým životním stylem ruinuje státní pokladnu a doslova uštve manželku Elišku Přemyslovnu.
To, co skončí v krvi u Kresčaku, začne o několik let dříve. Vláda Přemyslovců je u konce. V roce 1305 zemře otec Elišky Přemyslovny Václav II., rok nato i její bratr Václav III.. Eliška má sice ještě dvě sestry, ale jedině ona se ještě neprovdala. V Evropě se o její ruku strhne těžký mocenský boj, je to výhodná princezna. Ostatně na trůn si myslí také její dva švagři, i oni mají ambice být králi. Nepředstavujte si však hádky na pavlači. Tohle je vysoká hra. V českých zemích trvá bezvládí skoro pět let. Až pak šlechta a opati vyberou Elišce stejně parádní partii, syna nového římsko-německého krále. A tak si 1. září 1310 krásná a snědá 18letá Eliška Přemyslovna bere 14letého Jana Lucemburského.
Jejich soužití je ale od počátku na draka. Nemilují se a ke všemu mají dost rozdílné povahy. I názory na politiku jsou jako noc a den. Eliška je vlastenka, zato Jan, když vidí, že mu všichni házejí klacky pod nohy, mávne nad Čechami rukou. Je víc v cizině než v Praze. Když ale přijede, stojí to za to. Násilím vnikne např. na hrad Loket, kde se Eliška schovává s dětmi. Odvede odtud tři. I Václava (v sedmi letech ho při biřmování přejmenují na Karla IV.), kterému jsou pouze tři roky, přemístí na francouzský dvůr. I když to mezi Janem a Eliškou skřípe, zplodí společně celkem sedm dětí.
Jan Lucemburský sice rozšíří české území o Chebsko, Lužici a velkou část Slezska, taky dost svérázným způsobem vychovává svého syna, budoucího Otce vlasti, ale Češi "svého" krále neuznávají. Považují ho za cizáka, nehodného nástupce slavných Přemyslovců. Jan bere Čechy jako pokladničku pro svůj nákladný životní styl, aby se mohl toulat Evropou. Kořistnickým stylem vlády skoro vyčerpá království, zvedá daně. Musí být u všeho, co se kde semele. Ne nadarmo se Evropou nese, že "bez Boha a českého krále nelze vyřídit žádnou věc". A tak se to bez Jana Lucembruského neobejde ani u Kresčaku!
Bitvy se český král zúčastní jako spojenec francouzského krále Filipa VI. Jde o spojenecký závazek . Dne 11. července 1346 je Karel IV. zvolen pěti hlasy kurfiřtů (volitelů krále), ze sedmi, římským králem. Je to velká událost. Ale druhý den jeho a otce Jana Lucemburského zastihne zoufalá zpráva francouzského krále. "Prosím o co nejrychlejší pomoc!" Anglický král Eduard III. se vylodí na severu Francie s 20 tisícovým vojskem. Jan Lucemburský ihned sebere své muže v počtu 500 těžkooděných rytířů a vyrazí na pomoc. Karel IV. coby nově zvolený římský král má svoje vojsko. Francouzi nahánějí Angličany celý srpen. Mají několik příležitostí je rozdrtit, ale namísto toho Filip VI. vyjednává o místě bitvy. To se mu krutě vymstí. Francouzů a jejich spojenců je přitom dvakrát tolik!
O velikosti armád hovoří kronikáři, mluví taky o složení. Na francouzské straně je 10 000 rytířů a těžká obrněná jízda, k tomu 6000 najatých janovských střelců s kušemi. Dohromady přibližně 50 000 mužů! To Eduardovo vojsko je dvaapůlkrát menší - alespoň na počet. Složením má však navrch. Z 20 000 vojáků se anglický král opírá o 4000 rytířů, 5000 kopijníků, ale hlavně o 10 000 lučištníků. Jde o svobodné sedláky, kteří jsou výtečnými střelci. Vysílají šípy až čtyřikrát rychleji než Janovští z kuší. Navíc anglický luk vystřeluje šípy s mimořádnou průrazností. Přestože je Angličanů méně, mají relativní výhodu. Tu umocní taktikou.
Invazní vojsko Angličanů se sešikuje na jižním svhu návrší za vesnicí Kresčak. Východní a západní strany spadají stměji do údolí dvou potoků. Je to nejlepší možné místo na boj široko daleko. Až dorazí Francouzi, budou je mít Angličané jako na talíři! Anglický král Eduard rozdělí vojsko na tři šiky. Sám velí jednomu, hrabata Northampton a Arudel druhému a vysunutým jednotkám králův syn Eduard z Woodstocku., známý jako Černý princ. Je mu teprve 16 let a už se svými 800 rytíři, pěšáky a 2000 lučištníky musí odrážet nejmocnější vlny Francouzů.
Je horké páteční odpoledne roku 1346. Čtyři zkušení rytíři obhlížejí anglické pozice. "Tohle bude zlé!" Filipovi VI. raportují, co viděli, a všichni se shodují, že je lepší zaútočit další den. Po pochodu jsou vojáci unavení. Francouzský král kývne, jenže ve stejném okamžiku se netrpěliví feudálové s houfy vojáků utrhnou a zahájí na nenáviděné Angličany útok. Filip VI. je prokleje do třetího kolene, přesto změní rozkaz: "Podpořte je, vyšlete janovské střelce!" Jenže ti jsou unavení jako psi a náhle je pokryje peřina anglických šípů. Začnou couvat, to si Francouzi vyloží, že utíkají, tak na ně najíždějí zezadu. Všude vládne chaos a mela. Výsledkem je série až 14 zmatených a nezuspořádaných útoků. Průrazné anglické šípy kosí Francouze po stovkách ještě dříve, než se k nim vůbec dostanou. A když už, tak je dlouhými tesáky dobíjejí velšští a irští pěšáci. Eduard si spokojeně kroutí vousy: "Jen posílejte další!"
Francouzi dostávají pořádný výprask, stahují se ve vlnách. Ustupuje i čerstvě zvolený římský král Karel IV. Má v rameni šíp. Jeden takový skolí i koně Filipa VI. "Kde je můj syn? Kde je Karel?" hledá odpověď slepý Jan Lucemburský. "Nevíme náš králi!" Jan je celou dobu v zadních pozicích a do bojů vůbec nezasahuje. Jeho lidé mu do detailů líčí průběh bitvy. Neslyší ale dobré zprávy. A tak v pozdním odpoledni vydá rozkaz: "Vyjedeme na ně!" Jde o spontánní akci Janových nejbližších rytířů. Ti nejvěrnější se jmenují stejně - Jindřich: z Rožmberka, z Lichtenburka, z Klingenburka a Jindřich Mnich. Posledně dva jmenovaní svážou své koně s Janovým.
Vyjede s ním asi 100 rytířů. Legendy tvrdí, že pronikne skoro až do středu anglické obrany, na dosah Černého prince, a pronese památná slova: "Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!" Jak už to bývá, legendy si s pravdou pohrají. Z té jízdy nepřežil nikdo, nejsou tedy žádní svědci. Najdou je mrtvé až druhý den! Pokud jde o skutečný výrok, šlo nejspíše o smíření se s koncem života bezbranného muže ještě v táboře. Útok je vlastně okázalou sebevraždou 50letého slepce, který chce zemřít tam, kde ho to v životě nejvíce bavilo - na bitevním poli.
Kromě Jana Lucemburského padne i bratr francouzského krále Karel II. z Alenconu a hrabě Ludvík I. Flanderský, k tomu ještě 11knížat. Smrt českého krále je však suvereně největší tragedií bitvy. Stane se tak přesně na den 68 let po tragickém konci Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Jenže je tu rozdíl! Tatímco země Koruny české po skonu přemyslovského krále stihne bída, doba "pokresčakovská" se stane začátkem největšího rozkvětu království. Až do husitství nepoznají české země žádný větší konflikt. Prožívají více než půl století bez válek, a to je v tehdejší Evropě něco zcela mimořádného!